Nic mi kdysi nevadilo tak jako injekční jehla. Až do chvíle, než mi došlo, že tím vlastní strach a nepohodlí kladu nad zdraví a životy druhých. Dozrál jsem a včera dával po dvacáté čtvrté. Už? Teprve? Těžko říct. Proces zrání prostě nejde přeskočit.
Mým profesním cílem bylo stát se dobrým učitelem. Nejprve na gymnáziu, pak na univerzitě. Láska k literatuře mě přivedla k moderování literárních pořadů ve Fiducii. Tam jsem dostal na starost i provázení debatami, v nichž se kulturní obec domáhala svých práv na komunálních politicích. Pochopil jsem, že je třeba nepříjemnými otázkami konfrontovat ty, kteří přijali naši důvěru, ale nepřibrali k ní patřičnou zodpovědnost. Sám jsem ve stejné době kandidoval nejprve do senátu své fakulty s cílem ovlivnit její směřování, pak se stejným cílem do senátu univerzitního. Kdykoliv otevírám informační portál OU@live, dívám se na stránky, které vznikly z potřeby otevřít univerzitu světu. Nejen to se nám tehdy povedlo. Nikdo mi moje angažmá nevyčítal, všichni byli rádi, že svůj čas mohou věnovat něčemu jinému.
Tak jako jsem se jednoho dne rozhodl nebát odběru krve, přestal jsem se během politických debat štítit politiky - v jedné jsem například poznal předchozího hejtmana, který právě zabil projekt výstavby nové vědecké knihovny, a bývalého opavského primátora, který mu to vyčítal, v další nynějšího hejtmana ještě jako kandidáta, v jiné nynějšího a tehdy novopečeného primátora Ostravy, který nás vehementně přesvědčoval, že není politik. Viděl jsem politiky odcházet i přicházet, upadat i růst.
Moje první kandidatura do Senátu byla motivována snahou podpořit ze seniorské pozice ostravské Piráty, mladé a nadšené. Nakonec jsem se zcela nečekaně stal porubským místostarostou, naštěstí se zodpovědností za školství - zatím jsem měl zkušenosti se středním a vysokým, teď k nim přibylo předškolní a základní. Díky tomu mám možnost uplatnit dosavadní zkušenosti a přenést je na úroveň koncepční a organizační. Je to dobrá práce a bude mi chybět, pokud v senátních volbách uspěji, protože jako Piráti hromadění uvolněných funkcí z principu odmítáme.
Kdykoliv jdu dát krev, nevím, jestli o ni budou v krevním centru stát. Nabízím-li se jako kandidát na senátora, nebudu mít jistotu o (ne)potřebě takové politiky, kterou představuji, pokud to nezkusím.